Houštecké kriterium 9.6.2012

    První ročník dalšího závodu Českého poháru handbike se konal v areálu Houšťka ve Staré Boleslavi v sobotu 9.6.2012. Jezdilo se na inlinovém okruhu 1250m dlouhém s minimálním převýšením a zhruba se 6ti zatáčkami. Na první pohled jednoduchá trať, ale během závodu ukázala, že na první pohled se nedá spoléhat a těm, kteří ji podcenili se krutě vymstila.

    Já jsem se na tento závod velice těšil. Jednak proto, že jsem od Memoriálu Karla Raise, který se konal více než před měsícem, nikde nezávodil a jednak proto, že jsem byl velice zvědavý. Zajímalo mě, jestli jsem se, po tvrdém tréninku posledních týdnů, vzhledem k ostatním

klukům české handbikové špičky zlepšil a také jak pojede Vašek Antal. Ten mi totiž při společném víkendovém tréninku, který jsme spolu nedávno absolvovali u Vaška v Děčíně jemně, tak aby se nedotkl mého sebevědomí, řekl, že sice nejezdím špatně, ale že jsem tak asi o třídu horší než on. Odpověď na první otázku mi bohužel překazil Zbyněk Švehla, který se, namísto toho, aby se mnou kroužil po dráze a bil se statečně o lepší umístění, hned v prvním kole ve vysoké rychlosti v jedné ze zatáček převrátil a při jízdě po straně handbiku a předloktí pravé ruky, si způsobil ošklivý silniční lišej. Na druhou otázku jsem si odpověď našel ve výsledcích.

    Hned ze začátku závodu se jelo celkem vysoké tempo a myslím, že bez zbytečné skromnosti, mohu říci, že jsem se na něm podílel nezanedbatelným dílem. Přes to, že se jelo na velmi rovinatém profilu, dá se závod považovat za těžký. Může za to série ostrých zatáček na celém okruhu, před kterými se často muselo brzdit a za kterými jsme se museli opět rozjíždět. Jak to vypadalo, můžete koneckonců názorně vidět na printscreenu záznamu z mého sporttestru. 

Printscreen ze sporttestru

    Brzy po startu se vytvořila skupina ve složení Vašek Antal, Zbyněk Švehla, Standa Bíza, Honza Tománek, Tomáš Mošnička a já. Z této skupiny hned v prvním kole vypadl Zbyněk, který měl již zmíněnou nehodu v jedné z prvních zatáček a než ho dívky pořadatelky, střežící bezpečnost na trati, obrátily zpět na kola, byl zbytek skupiny již nedostižitelný. Podobně se ze závodu odstranil i Tomáš Mošnička, který, jak už se stává jeho zvykem, v jedné ze zatáček vylétl z trati a trefil betonový odpadkový koš. Koš střetnutí vydržel, Tomášův handbike bohužel ne.

    Asi v první třetině závodu se mě a Vaškovi, víceméně náhodou, povedlo oddělit se od zbytku vedoucí skupiny v místě, kde se trať rozdvojovala. Považoval jsem to za ideální situaci pro nástup a pokus o roztrhání skupiny. Zařval jsem na Vaška, který byl v té chvíli za mnou, že je čas za to pořádně vzít a ostatním ujet. Skutečně se nám podařilo zrychlit natolik, že jsme ostatním o kus poodjeli, jenže když jsem po celém kole táhnutí našeho malého úniku, na pokraji sil, nechal Vaška, aby mě předjel a ujal se vedení, ukázalo se, že jsme oba již tak vyčerpaní, že nedokážeme náskok udržet a ostatní nás tak brzy dojeli. Společně jsme tedy, bez větších změn, odkroužili až do předposledního kola.

    V předposledním kole, byl jsem v tu chvíli uprostřed skupiny, se ale začalo taktizovat a rychlost náhle poklesla minimálně o deset kilometrů. Nemám tohle rád a navíc nechápu, proč si takhle hrát na tom našem malém českém písečku. Takže jsem zabral, ujal se vedení, odtáhl celou skupinu po zbytek předposledního kola i po většinu kola posledního. V cílové rovince mě předjeli Vašek Antal a Zbyněk Švehla, který se během závodu nechal vedoucí skupinou dojet. Vašek závod vyhrál, já jsem byl v celkovém pořadí druhý, ve své kategorii MH3 jsem vyhrál. Jsem také držitelem nejrychlejšího času na jeden okruh.

    Rád bych tímto velmi poděkoval všem pořadatelům a samozřejmě Jiřímu Kuchtovi. Každý nový závod, který někdo vydupe ze země, je pro nás handbikery malým darem z nebe. Obzvlášť, když je to závod zajímavý a výborně pořadatelsky zvládnutý.

    Tento víkend mě čeká další ze závodů seriálu ČPH v Ostravě. Když jsem se dozvěděl, že závod pojedou handbiky pouze na jedno kolo, tedy necelých 17km, přišlo mi zbytečné jet skoro přes celou republiku jen kvůli tak krátkému závodu. Pak jsem si ale řekl, že například takový Bolt taky letí přes půl zeměkoule, aby potom běžel směšných 100 metrů, takže bych neměl být nenasyta a do Ostravy určitě pojedu. Navíc se jedná o klasický silniční závod se zajímavým výškovým profilem, takže to může být i docela zajímavé. Doufám, že se nás tam sejde co nejvíce.