Dnes jsem si „užil“ jeden z
nejhorších a zároveň i nejnáročnějších závodů, jaké jsem
dosud absolvoval. To, že současné období dešťů netrvá jen v
Čechách, ale zasahuje i do Německa jsem věděl a tak mne
nepřekvapilo, že se většina maratonu v Görlitzu jela za hustého
deště. Startovali jsme za drobného mrholení a do cíle dojížděli
v podobných podmínkách, ale na trati to vypadalo jinak. Rozpršelo
se opět po dojetí do cíle, když jsem se snažil převléknout do
suchého a voda na nás padala i při vyhlašování vítězů. Při
rozjíždění jsem zjistil, že nemůžu jet
ve svých dioptrických
brýlích, protože přes ně v dešti nic nevidím, takže jsem jel
bez nich.
Startovali jsme v 9.20 hod. podle
předem stanoveného pořadí. Podle čeho to pořadí vznikalo
nevím, ale já jsem startoval ze čtvrté nebo páté řady. Po
startu následovala asi 400 metrů dlouhá, mírně svažitá
rovinka, na jejímž konci trať zahýbá prudce vpravo. Snažil jsem
se během tohoto krátkého úseku posunout se co nejvíce do čela
závodu. To ale nebylo jednoduché, protože jsem na startovním
roštu stál až za děvčaty a některými kvadrouši. Adaptéry
byly naštěstí až za mnou.
Během prvních přibližně dvou
kilometrů jsem se propracoval až na třetí místo. Asi 30 metrů
před sebou jsem viděl Olafa Heineho, který spolupracoval s
Michaelem Frommem. Snažil jsem se je dotáhnout a když jsem
vzdálenost, která nás dělila zmenšil asi na polovinu, vjel nám
do cesty autobus. Heine se ho pokusil objet zleva, ale neměl
dostatek místa. Fromm naopak zvolil pravou stranu a tam se vešel,
já ho následoval a během pár desítek metrů jsem ho dotáhl.
Heine zůstal za námi minimálně několik desítek metrů. S
Frommem jsem se střídal asi další tři kilometry, kdy jsem špatně
projel kruhovým objezdem, Fromm mi poodjel a já již neměl dost
sil, abych ho dostihl. Od tohoto okamžiku, jsem pokračoval v závodu
osamoceně.
 |
| Printscreen záznamu tepové frekvence Görlitz 2013 |
Poměrně silně pršelo a foukal
citelný vítr. To ale byla jen jedna z nepříjemností, které si
na nás trať a pořadatelé připravili. Během několika dalších
kilometrech jsem ztratil prvního Fromma z dohledu a sním i vodící
motocykl. Organizátoři na trati, obzvlášť ti na křižovatkách,
nejevili o závodníky velký zájem. Často jen postávali na
chodníku a neukazovali směr závodu. Stalo se mi tak několikrát,
že jsem vůbec nevěděl kudy pokračovat a jednou dokonce odbočil
tak špatně, že jsem musel zastavit a na úzké silnici couvat a
otáčet se. Protože trať nebyla uzavřená pro dopravu, stávalo
se, že mě předjížděly automobily, nebo naopak já je, ty potom
stály na křižovatkách, kterými jsem projížděl a já musel
kvůli nim brzdit a vyhýbat se jim, nebo se mezi nimi proplétat.
Stejné zážitky měli i ostatní účastníci závodu.
Přibližně 5 kilometrů před
cílem jsem ve zpětném zrcátku zaznamenal blížícího se
Heineho, ale po klesání asi 2 kilometry před cílem jsem ho
ztratil z dohledu a myslel jsem si, že jsem ho setřásl. Tuto mou
domněnku mi ale Heine vyvrátil, když mě 100 metrů před cílem
přespurtoval. Doplatil jsem tak na svou hloupou chybu, kdy jsem si
dostatečně nehlídal, koho mám za sebou.
 |
| Výsledky |
Závod jsem dokončil naprosto
vyčerpaný a promočený na třetím místě. Necelé 4 minuty za
prvním Frommem a jen pár metrů za druhým Heinem.
 |
| Startovní pole |
 |
| Závěrečný spurt |
 |
| Ceremoniál |
Žádné komentáře:
Okomentovat