Stejně jako Evropský pohár handbike
– EHC, patří seriál německých závodů Handbike Trophy k těm
dobře obsazovaným a oblíbeným. Jedná se o závody, které jsou
většinou pořádány jako součást německých městských
maratonů. Letošní seriál začínal včerejším maratonem v
Hamburku. Na startu stálo celkem 72 handbikerů a handbikerek. Mezi
nimi
i závodníci světové špičky. A před námi rovinatých 42km.
i závodníci světové špičky. A před námi rovinatých 42km.
Startovali jsme přesně podle programu
v 8:50hod. Počasí bylo chladné, asi 10°C a velmi mírně mžilo.
Po nepříliš kvalitním rozjetí na krátkém úseku označeném
jako warm-up zóna jsem měl ze závodu a především ze startu
trochu strach.
Brzy po startu se závodní pole
natáhlo a začalo se trhat. Snažil jsem se být na dosah vedoucích
závodníků pelotonu, protože se dalo očekávat, že při některém
z dalších nástupů se budou tvořit další malé skupinky. A bylo
by škoda nechat si ujet špičku jen proto, že nastoupila někde
pět šest lidí přede mnou.
Asi po čtyřech kilometrech se na
čele vytvořila zhruba šesti členná skupina, ve které jsem byl i
já. Tempo závodu mírně pokleslo a za nás se dotáhla skupina,
kterou jsme před chvílí odpárali. Začalo se znovu zrychlovat a
trhal se peleton. Stálo mě to hodně sil, ale udržel jsem se v
první pětičlenné skupině ve složení Jeffre, Van De Steene,
Merklein, Christiansen a já. Zase se trochu zpomalilo a toho asi na
sedmém kilometru využil Christiansen a pokusil se o únik. Nikdo ho
nepronásledoval, protože asi všichni počítali s tím, že do
cíle nevydrží.
Naše, teď již jen čtyřčlenná
skupina pokračovala dál v dost vysokém tempu. Často se
nastupovalo a zpomalovalo. Já jsem měl co dělat, abych pochytal
všechny změny tempa a musím sebekriticky přiznat, že jsem se s
ostatními jen vezl. Na to, abych takhle kvalitní skupinu táhl,
ještě nemám.
 |
| Printscreen záznamu ze sporttestru |
Asi 5km před cílem jsme hodně
zpomalili a moje srdce se pomalu vrátilo na své místo. Začalo se
taktizovat, nikdo nechtěl skupinku dotáhnout do cíle a připravit
se tak o cenné síly ve spurtu. Tak to pokračovalo až skoro do
cílové rovinky. Tam proběhl krátký ale ostrý boj o medailové
pozice. Já skončil na pěkném pátém místě. Ještě, že ten
pomalejší úsek netrval déle. Jen pár vteřin po nás totiž
cílem projela skupina našich pronásledovatelů. Pro první místo
si s obrovským náskokem dojel Christiansen, druhý skončil
Merklein a třetí Van De Steene.
Nemám ze závodu tentokrát žádné
fotografie ani videa. Neměl jsem s sebou nikoho, kdo by natáčel
nebo fotografoval a kameru na helmu jsem nepoužil, kvůli deštivému
počasí.
Výsledky: ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat