Další ze závodů série Českého
Poháru Handbike máme za sebou. A přes to, že jsme neabsolvovali
ještě všechny závody poháru, mohu myslím bez obav říci, že
to byl závod nejslabší. Nerad bych se tímto dotkl samotných
organizátorů závodu, ti měli vše zvládnuté na výbornou. Byli
všude, kde být měli, trať byla dobře značená a vše běželo
podle programu, ať už se nám ten program líbil nebo ne. Navíc
při zjištění problému na trati, ji pro nás handbikery promptně,
bez jakýchkoliv problémů upravili.
Tím jsme myslím nakousl to, v čem
byl největší problém tohoto závodu. Dva dny před startem, jsem
na internetu hledal fotografie z
minulých ročníků závodu, abych věděl co nás čeká. A mezi spoustou fotek, které slibovaly zajímavý a náročný závod, jsem našel jednu, která mě zarazila. Byl na ní vidět betonový zpomalovací pruh, který se zdál být pro handbike nepřekonatelný. Vzhledem k tomu, že pruh na fotografii nebyl vidět celý, předpokládal jsem, že to bude jen drobná nepříjemnost na trati. Ostatně, v okolí mého bydliště jich je jak naseto a zpravidla nevedou až na kraj silnice a dají se objet nebo jinak zdolat. Abych to ale nenechal náhodě, našel jsem si místo s tímto pruhem na mapě a zjistil, že je jen 200 – 300 metrů za startem. Když jsem se pak rozjížděl před závodem, bylo to první místo, kam jsem zamířil. To co jsem zjistil, mě doslova dostalo do kolen. Pro závod Českého Poháru Handbike, byla vybrána trať, která na handbiku projet NELZE!
Zpomalovací pruh byl tak široký, že nešel objet a tak vysoký, že nešel přejet. Jen ve středu silnice byl přerušený a to kvůli kanálu se širokými podélnými dírami. Takže, jistě, tím místem se dalo projet, ale pouze tak, že jste ke kanálu přijížděli zhruba pod 45° a hezky po jednom za sebou ho překonali. Pokud by se ale někomu dostalo do kanálu kolo, zůstalo by mu tam vězet a ostatní za ním, by měli prostě smůlu! Závod by pro ně skončil, dokud by uvízlého smolaře někdo nevysvobodil.
minulých ročníků závodu, abych věděl co nás čeká. A mezi spoustou fotek, které slibovaly zajímavý a náročný závod, jsem našel jednu, která mě zarazila. Byl na ní vidět betonový zpomalovací pruh, který se zdál být pro handbike nepřekonatelný. Vzhledem k tomu, že pruh na fotografii nebyl vidět celý, předpokládal jsem, že to bude jen drobná nepříjemnost na trati. Ostatně, v okolí mého bydliště jich je jak naseto a zpravidla nevedou až na kraj silnice a dají se objet nebo jinak zdolat. Abych to ale nenechal náhodě, našel jsem si místo s tímto pruhem na mapě a zjistil, že je jen 200 – 300 metrů za startem. Když jsem se pak rozjížděl před závodem, bylo to první místo, kam jsem zamířil. To co jsem zjistil, mě doslova dostalo do kolen. Pro závod Českého Poháru Handbike, byla vybrána trať, která na handbiku projet NELZE!
Zpomalovací pruh byl tak široký, že nešel objet a tak vysoký, že nešel přejet. Jen ve středu silnice byl přerušený a to kvůli kanálu se širokými podélnými dírami. Takže, jistě, tím místem se dalo projet, ale pouze tak, že jste ke kanálu přijížděli zhruba pod 45° a hezky po jednom za sebou ho překonali. Pokud by se ale někomu dostalo do kanálu kolo, zůstalo by mu tam vězet a ostatní za ním, by měli prostě smůlu! Závod by pro ně skončil, dokud by uvízlého smolaře někdo nevysvobodil.
 |
| Jobovka na trati |
Poté, co jsem tento nepříjemný
fakt probral s ostatními kluky, našel jsem někoho z organizátorů
závodu a požádal ho o vyřešení této nepříjemné situace.
Naštěstí, jak jsem psal výše, pořadatelé byli velmi ochotní a
v podstatě okamžitě rozhodli o úpravě tratě. Nechali nás
handbikery odstartovat obráceně, proti původnímu směru startu, a
vodící vozidlo nás vyvedlo na trať alternativní cestou. Dodnes
mi vrtá hlavou, jak je takovýto error možný.
Ale k samotnému závodu. Na start
se tentokrát bohužel postavilo daleko méně závodníků než
obvykle. Účastnilo se asi 15 handbikerů, z toho jedna žena,
Anička Oroszová. Odstartovali jsme chvíli po desáté hodině.
Doprovodné vozidlo nás pomalu dovedlo na původní trať, tam nás
opustilo a my jsme začali skutečně závodit. Nejrychleji vyrazil
Standa Bíza, toho jsem ale za krátko dojel. Po pár stech metrech
jsme se společně dostali na první vrchol trati. Tam jsem Standu
předjel a rozjel se z kopce, předpokládal jsem, že se mě Standa
drží, ale když jsem se po chvíli ohlédl, zjistil jsem, že mám
asi deset metrů náskok. To mě donutilo opravdu za to vzít a
vytřískat co nejvíce ze své hmotnostní výhody v dlouhém a
poměrně ostrém klesání. Že bylo klesání opravdu ostré
dokazuje i nejvyšší rychlost, kterou jsem ve sjezdu dosáhl, a to
téměř 73 km/h. Povedlo se mi Standovi a ostatním ujet a zbytek
závodu jsem tak absolvoval jako časovku, ostatně stejně jako
většina ostatních, o což se postaral výškový profil tratě.
První místo v peletonu mi přineslo také jednu výhodu; celou dobu
jsem měl před sebou vodící motocykl, což mi umožňovalo
rychlejší orientaci na trati. V úniku jsem vydržel až do konce a
závod tak vyhrál.
Trať rozhodně patřila k tomu
náročnějšímu, co ČPH nabízí. Pár údajů ze sporttestru:
trať v délce cca 17000m jsem ujel za přibližně 41min 30sec;
nejvyšší dosažená rychlost: 72,2km/h a naopak nejnižší:
6,8km/h; nejprudší stoupání měřilo 1400m a nastoupalo se během
něj 97 výškových metrů. Někteří kluci říkali, že měli ve
stoupání problém vytočit ostré serpentiny.
 |
| Záznam ze sportestru |
Klobouk musím
smeknout před kvadruplegiky; myslel jsem si, že to na ně bude
příliš náročné a že někteří z nich závod nedokončí. K
mému velkému překvapení prokázali obrovskou morální sílu,
protože jen síla fyzická by jim k takovému výkonu určitě
nestačila. Výsledky závodu ještě nejsou k dispozici, až se mi
je podaří získat, určitě je zde zveřejním. VÝSLEDKY
Fotogalerie závodu: TŘEBA ZDE
Zajímavé zamyšlení na téma ČPH
publikoval na svém webu Tomáš Mošnička, rozhodně stojí za
přečtení a za zamyšlení. Respect!
Žádné komentáře:
Okomentovat