Můj první triatlon. Už delší dobu
jsem o něm přemýšlel. Na kole – handbiku jezdím už asi 8 let,
tak 4-5let plavu. Ne nějak moc, jen jako kompenzaci k cyklistice. A
tak k triatlonu vlastně zbýval jen běh. Zní to jednoduše, ale
není tomu tak. K běhu jsem potřeboval speciální běžecký/závodní
vozík, tzv. formuli. A to není levná záležitost. Naštěstí se
loni vyskytla možnost koupit od Dana Kukly použitou, hodně starou,
ale slušnou formulku. Šel jsem do toho a nelituju. Běh mě začíná
bavit.
Výběr závodu jsem konzultoval se
Zbyňkem Švehlou, velkým milovníkem triatlonu a mým
velkým
kamarádem. Z možností, kterých není v ČR mnoho, jako nejlepší
volba vypadal právě Czechman. Rovinatá trať, zkušenosti s
tělesně postiženými závodníky, vhodný termín. Co víc si
přát.
V sobotu ráno jsem dorazil do místa
konání. Počasí bylo perfektní – mám rád teplo a bezvětří.
Jen já byl trochu ztracen. Nikdy jsem na tri závodě nebyl. Měl
jsem představu, jak to tam chodí, jak fungují depa, jak přechod z
jedné disciplíny do druhé. Ale jedna věc je představa a druhé
je realita. Po registraci a delším obhlížení areálu se mi
podařilo najít ředitele závodu a probrat s ním podrobnosti mé
účasti. Byla mi slíbena alternativní trasa běhu, protože na
běžecké formuli by pohyb po louce, kudy část trasy vedla, byl
hodně nepříjemný. Paráda. Zavolal jsem ještě Zbyňkovi, abych
si ujasnil některé drobnosti a šel jsem hledat vstup do vody.
Když jsem se seznámil s areálem, šel
jsem připravit kolo a formuli, aby je Jitka mohla během plavání
přesunout do mého osobního depa na silnici, na startu cyklistické
části. Potom už nic nebránilo přípravě se na start plavání a
oblékání neoprenu. Kromě mě se tam sešlo více než 600 dalších
závodníků. Začínalo to vypadat jako opravdu parádní závod.
Sehnali jsme dva kluky od připravených
záchranářů, ti mě snesli po prudkém srázu k vodě. Napustil
jsem neopren a čekal na startovní sirenu. Malá pláž se černala
neopreny a vlnila nervozitou. Po startu začalo něco, co bych
přirovnal k mlýnku na maso. Šílená masa lidí se snažila co
nejrychleji dostat do vody a společně doplavat k první bóji.
Šlapali jsme po sobě, drápali jsme se jeden druhému po zádech a
zároveň se snažili udržet se na hladině, přežít a plavat
kupředu. Asi po 5 minutách se to trochu zlepšilo, pole plavců se
natáhlo a nebylo tak brutální. Zase se to mělo zhoršit na
obrátce u 1. bóje. Každý chtěl plavat nejkratší možnou
trasou, to znamená těsně podle obrátky. Rozestupy se zmenšily,
zase jsem dostal pár kopanců, ale bylo to rozhodně lepší než na
startu. U druhé bóje to bylo podobné, ale zase o kousek lepší.
Doplaval jsem a byl vyzvednut z vody dvěma borci pořadatele v čase
těsně pod 33 minut. To se mi zdálo být super, protože v bazénu
plavu 1900m za 40minut.
Borci mě pronesli celým 1. depem na
silnici. Měli toho dost, ale snad nevážím tolik, aby to
nezvládli. Svlékl jsem neopren, nasadil hrudní pás s čidlem,
obul boty na kolo, krátce posvačil, promastil kůži vazelínou a
připoutal se na handbike. Tohle všechno asi za 7 minut. Přibližně
v čase 0:40:00, jsem vyrážel na kolo (příště musím depa
zvládnout rychleji). Čekalo mě 90 více méně rovinatých
kilometrů. Jelo to krásně. Slušný povrch silnic jsem si vyloženě
užíval, stejně jako povzbuzování ostatních atletů. První 45km
dlouhé kolo jsem projel s průměrnou rychlostí těsně pod 32km/h.
V druhém kole jsem zažil krátkou nepříjemnou krizi asi mezi
50.-60. kilometrem. Naštěstí to přešlo a já sice pomaleji, ale
stále celkem s dobrým pocitem dorazil do cíle 2. disciplíny. Čas kola: cca 2:55:40.
Na stejném místě jako na startu kola
jsem měl již přichystanou formuli. Co nejrychleji jsem se přezul
a přesunul do vozíku. Z něj pak do formulky. Oblékl jsem si
speciální běžecké rukavice (to zní blbě, co??) a vyrazil na
trať. Můj běžecký okruh se lišil od standardního. Zdraví
závodníci běželi 2 okruhy á 10.5km. Na mě čekaly tři okruhy á
7km. Všech 21km po krásném kvalitním a téměř dokonale rovném
povrchu silnice. Ale tady jsem udělal nepříjemnou chybu. Do lahve
na pití jsem si vzal jen obyčejnou vodu. Nepočítal jsem s tím,
že poběžím o mnoho déle než jednu hodinu a voda by měla
stačit. Nestačila, už při průběhu do druhého kola mi začaly
docházet síly. Stávalo se mi tak, že jsem chvílemi neměl sílu
uhodit do hnacích obručí a udržovat vysokou průměrnou rychlost.
Naštěstí to s mými silami vyšlo jen tak tak do cíle. Projel
jsem cílovou bránou v čase 4:43:45. Tedy v čase, se kterým jsem
nepočítal ani ve snu! Než jsem šel na start, věřil jsem, že
dokážu závod dát za méně než 5 a ¼ hodiny. Tajným přáním
bylo dát to pod 5hodin... Povedlo se. Ale musím přiznat, že
podmínky mi vyloženě sedly a vím, že v budoucích triatlonech, a
myslím, že takové budou, nebude snadné tento čas zopakovat,
natož překonat...
Výsledky: Czechtriseries
Fotogalerie: Zonerama
Žádné komentáře:
Okomentovat