Jako každý rok počátkem května,
konal se i letos v Lounech Memoriál Karla Raise. Jedná se o 15ti
kilometrový běh zdravých běžců a zároveň také stejně dlouhý
závod handbike. Tradičně se na tomto opravdu povedeném podniku
schází kompletní špička české handbikové scény. Ani letos
tomu nebylo jinak. Z nejlepších závodníků chyběl letos snad jen
Vašek Antal, který ráno nenastartoval
auto; i takové
nepříjemnosti se bohužel stávají. Kdyby v Lounech byl, byl by
svědkem velmi vydařeného závodu.
Startovalo se v 11 hodin od
elektrárny v Počeradech. Závodníci se většinou připravují v
Lounech a cestu na start berou jako rozjetí, to se málem stalo
osudným Aničce Oroszové, kterou potkal cestou na start defekt
předního kola, naštěstí se jí povedlo včas sehnat její
doprovod a tím i servis a start na poslední chvíli stihla.
Od začátku závodu se na čele
vytvořila asi osmi až devítičlenná skupina, která nasadila
poměrně vysoké tempo. Když jsem se pohyboval ve skupině, neměl
jsem s rychlostí problém, ale když jsem se dostal na čelo a
udával tempo, měl jsem toho vždy po třiceti vteřinách dost a
musel jsem si dát oddech za někým v závěsu. Jak bylo prvních
pár kilometrů rychlých, tak se mi zdálo, že zhruba v první
třetině se tempo na čas zklidnilo a začalo se trochu taktizovat.
Toho využili dva kluci, jedním z nich byl Baran a tím druhým si
nejsem jist, myslím Kukľa a pokusili se o únik. Ten jim naštěstí
nevyšel, protože nikdo ze zbytku skupiny, si na takto krátké
trati, nechtěl nechat ujít finálový spurt o první míso. Po
zbytek závodu zůstalo tempo poměrně vysoké, což se projevilo
také, na české poměry, velmi dobrým výsledným časem.
Ze zahrádkářské kolonie se na
hlavní silnici Benátky vjíždělo pod mým vedením, což se mi
stalo osudným, protože ve závěrečném stoupání přes most
Veslařů a v Žižkově ulici, mě několik ostatních kluků ze
skupiny předjelo. Přesto, že jsem se snažil obsadit co nejlepší
místo a do Masarykových sadů vjížděl opravdu hraniční
rychlostí a za maximálního vypětí, úzká cesta s několika
ostrými zatáčkami, která vede do cíle, mi zkomplikovala spurt a
časomíra tak ukázala, že jsem skončil na celkovém 5. místě.
Celý závod pro sebe ale i tak
považuji za více-méně vydařený. Nerad bych zapomněl poděkovat
organizátorům za úžasnou atmosféru celé akce a samozřejmě za
perfektní organizaci. Jako zajímavost přikládám ještě
printscreen ze sportestru, na kterém můžete vidět, jak hluboko
jsem si ve spurtu hrábl, když se moje tepová frekvence vyšplhala
až na neuvěřitelných 190 t/m. čímž jsem si stanovil novou
Tfmax.
Celkové výsledky zde:
www.sportovniservis.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat