úterý 23. srpna 2016

Železný dědek 21.8.2016

Mám rád tenhle závod, možná nejradši z těch, které se jezdí v Čechách. Ne snad kvůli kvalitním silnicím nebo perfektnímu bezbariérovému zázemí. To bych si dokázal představit lepší. Mám ho rád kvůli lidem, kteří ho připravují. Kvůli náročnosti tratě. Kvůli lokalitě, ve které se jezdí. A kvůli tomu, že tam skoro vždycky svítí sluníčko, to mám opravdu rád. No jo, jenže vždycky to holt nevyjde. Letošek byl ve znamení vody. Zima
naštěstí nebyla, takže se to dalo přežít. Pršet začalo už při rozjíždění, tak jsme na start nastupovali všichni s vědomím toho, co nás čeká. Když na handbiku prší, schytáte to všechno do obličeje. Nejen, že vám do něj prší, ale ještě jím sbíráte ten bordel co hází přední kolo. Ono to hodí do vzduchu a vy to krásně stáhnete vlastním úsměvem...

Před námi bylo 50km kopcovitým terénem, se zamlženými brýlemi, klouzajícími úchopy, na nebrzdícím kole a na kluzké vozovce. Na druhou stranu nehrozil nedostatek tekutin. Stačilo otevřít na chvíli pusu... Startovali jsme v podobné sestavě, jako před týdnem v Plzni. Bylo by fajn, kdyby nás bylo víc. Dědek je ale náročný závod a to je taky takový filtr. 50Km ve dvou kolech...

Start

Hned po startu se peloton natáhl, protože úvodní stoupání je totálně spravedlivé. Asi po kilometru a půl jsem si zkusil trochu nastoupit, abych věděl, jak jsou na tom ostatní. Zjistil jsem, že do kopce bych je měl dokázat utrhnout. Nechtěl jsem ale celý závod absolvovat sám, se spolupracujícími Mošnou a Zbyňkem za zády by to nebylo rozumné, tak jsem se zase zklidnil. Kupodivu hned v klesání do Kozmic odpadl z naší skupiny Zbyněk a já tak jel první kolo společně s Mošnou. Ne, že by mi to vadilo, přeci jen bylo o soupeře méně. S Tomášem jsme perfektně spolupracovali a doplňovali se. On mi ujížděl ve sjezdech, já jemu ve stoupáních.

Stoupání na konci prvního kola

Takhle jsme to táhli spolu až do 1.třetiny druhého (posledního) kola. Tam jsem si spočítal, že pokud Tomáš má nějakou šanci mě urvat, tak jen ve sjezdech. Když pojede naplno, má tam šanci. Proto jsem začal nastupovat ve stoupáních a dával mu tak hodně zabrat. Sice mě ve sjezdech znovu a znovu sjížděl, ale bylo vidět, že mu docházejí síly. Tak se mi v jednom delším stoupání asi v půlce kola podařilo Toma finálně utrhnout a do cíle jsem tak přijížděl sám. A na prvním místě.

V cíli

Vyhlášení

Loni se nenačetl dobře sporttestr, takže nemůžu kvalitně srovnávat. Snad jen tolik - stejný čas a o 10 nižší průměrné tepy. To je myslím dobré znamení. Teď mě čeká pár týdnů bez závodů. A koncem sezony už jen pár akcí. Nejzajímavější bude maraton v Berlíně. Obrovská událost, na kterou je přihlášeno přes 170 handbiků! Paráda!


Výsledky: Championchip
Fotografie: Zonerama





Žádné komentáře:

Okomentovat