První letošní opravdu významný
závod – Světový pohár v italském Maniagu začínal páteční
časovkou na 11,4km. Většina světové špičky byla na startovní
listině a mě zajímalo, jak jsem na tom já a kam se přes zimu
posunula výkonnost soupeřů.
Slunečné dopoledne slibovalo krásný
závod. Když jsem ale asi hodinu před startem sedal na trenažer,
zatáhlo se a začalo mírně pršet. Do mého startu se to bohužel
nepřehnalo. Startoval jsem za silného deště. Protože přes brýle
není za těchto podmínek vidět, absolvoval jsem závod bez nich.
To bohužel také není ideální, protože v rychlosti přes 40km/h
kapky dopadající do otevřených očí prostě bolí. Takže jsem
půlku trati kvůli zavřeným očím vlastně ani neviděl. Toto je
jedna z nevýhod polohy na handbiku. Zdravý cyklista skloní hlavu,
ale my optimisticky hledíme k nebi :)
Po startu následovalo asi 200m kostek
a odbočka směrem ke kruhovému objezdu – průjezd městem –
velký kruhový objezd na hranici Maniaga – a asi 2km přímé
silnice k otáčce. Celou tuto první polovinu se klesá. Po otáčce
začínáme stoupat, vracíme se do města, kde přijíždíme do
historického centra a opět po kostkách do cíle.
Tím jsem projel v čase 18:35:76min,
tedy 2 minuty a necelé tři vteřiny za vítězným Jetzem Platem.
Dokončil jsem na 17. pozici ze 30 startujících. Nebylo to zlé,
ale o úspěchu taky hovořit nejde. Kladně hodnotím svůj průměrný
wattový výkon, který byl 205W. Znamená to, že síla je po
zimních změnách v tréninku vyšší a je potřeba ve stejném
duchu pokračovat.
V sobotu nás čeká silniční
kriterium na 64km. Mám obavu z počasí, protože podle předpovědi
by mělo opět pršet a zatáčka pod most po sjezdu z centra města
by mohla být za těchto podmínek velmi nebezpečná...
Fotografie ani video bohužel nemám, protože jsem s sebou neměl nikoho, kdo by mě dokumentoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat