Dnešní silniční závod na 64km
(9kol á 7,1km) byl pro mě nejtěžším závodem, jaký jsem kdy
jel. Ne že by ta vzdálenost byla nějak nepřekonatelná, ale kvůli
vlastním chybám mi prostě došlo.
Start byl na náměstí v historickém
centru Maniaga v 17:00 hod. Na startu stáli nejrychlejší
handbikeři světa a já byl mezi nimi. To je skvělý pocit. Sice
jsem startoval z posledních míst, ale to vzhledem k letmému startu
nebylo tak tristní. Po krátkém klesání
po startu následuje 90°
zatáčka pod most, kritické místo celé tratě. Stačí
neodhadnout rychlost a může to být velmi bolestivé. Bohužel
zrovna tady se peloton začal trhat. Ti pomalí za mnou a ti rychlí
přede mnou. Najednou jsem byl sám. Na ty za mnou jsem čekat
nechtěl, tak jsem se rozhodl pro setrvalou rychlou stíhací jízdu
za skupinou vpředu. Na konci druhého kola jsem je měl 15 metrů
před sebou. Cítil jsem se skvěle. V tu chvíli nás ale
předjíždělo doprovodné vozidlo. Před skupinou zpomalilo a zase
se začalo rozjíždět. Soupeři toho využili a za vozem asi 10
vteřin zrychlovali. Neměl jsem šanci. Během třetího kola jsem
dojel odpadlíka Tawfik Arifi (BEL), začali jsme spolupracovat a na
začátku 5. kola jsme dojeli skupinu, kterou táhl na svých zádech
bývalý Mistr světa Arkadiusz Skrzypinski (POL).
S touto malou skupinkou, s námi 5
člennou, jsme aktivně kroužili do poloviny 6. kola. Tam mi
Arkadiusz naznačil útok a pokus o roztrhání skupiny. To se nám
povedlo, ale stálo mě to hodně sil. Společně jsme jedno kolo
spolupracovali a zvyšovali odstup od našich pronásledovatelů.
Poté jsme dostali zprávu, že před námi, nevěděli jsme jak
daleko, jezdí osamoceně dvojice Jorgensen (DEN) a Gabirel (GER).
Během 7. kola jsme se pokusili zvýšit naše tempo a dotáhnout se
na ně (teď vím, že byli příliš daleko před námi a tento krok
byl úplně zbytečný). Tím jsem ztrácel stále více a více
energii do dalšího pokračování závodu. Na konci sedmého kola
jsem už nebyl schopen kopírovat tempo Skrzypinského a odpadl.
Opět osamoceně jsem se snažil držet
tempo, které by mi zajistilo udržení současné pozice. Měl jsem
zpomalit a počkat na soupeře za mnou. Bylo by to rozumnější.
Takhle jsem do 9. kola nastupoval téměř naprosto vyčerpaný, na
pokraji sil. Asi v polovině posledního kola mě předjeli 3
pronásledovatelé – Arifi (BEL), Freitas (BRA) a Wandachowicz
(POL). Pokusil jsem se jich chytit, ale neměl jsem šanci. Cílovou
pásku jsem protnul naprosto a totálně na dně. Asi 5 minut mi
trvalo, než jsem se vůbec dokázal zvednout z handbiku a přesednou
na vozík. 18. místo není to, za co bych byl rád. Není to špatné.
Nejen přede mnou, ale i za mnou byli na výsledkové listině
opravdu kvalitní závodníci. Ale nikdo nejde do závodu s tím, že
bych chtěl skončit takhle. Cíle by měly být vždy vyšší, než
možnosti.
Na křivce ze sporttestru je krásně
vidět, jak mi během posledních dvou kol docházely síly. Křivky
srdeční frekvence se drží stále vysoko, zatímco podávaný
silový výkon jde rapidně dolů.
Krásná galerie je na facebookovém profilu Alberto Glisoni (musíte být přihlášeni k facebooku)
Žádné komentáře:
Okomentovat