úterý 16. května 2017

Silniční závod SP Maniago

Dnešní silniční závod na 64km (9kol á 7,1km) byl pro mě nejtěžším závodem, jaký jsem kdy jel. Ne že by ta vzdálenost byla nějak nepřekonatelná, ale kvůli vlastním chybám mi prostě došlo.

Start byl na náměstí v historickém centru Maniaga v 17:00 hod. Na startu stáli nejrychlejší handbikeři světa a já byl mezi nimi. To je skvělý pocit. Sice jsem startoval z posledních míst, ale to vzhledem k letmému startu nebylo tak tristní. Po krátkém klesání
po startu následuje 90° zatáčka pod most, kritické místo celé tratě. Stačí neodhadnout rychlost a může to být velmi bolestivé. Bohužel zrovna tady se peloton začal trhat. Ti pomalí za mnou a ti rychlí přede mnou. Najednou jsem byl sám. Na ty za mnou jsem čekat nechtěl, tak jsem se rozhodl pro setrvalou rychlou stíhací jízdu za skupinou vpředu. Na konci druhého kola jsem je měl 15 metrů před sebou. Cítil jsem se skvěle. V tu chvíli nás ale předjíždělo doprovodné vozidlo. Před skupinou zpomalilo a zase se začalo rozjíždět. Soupeři toho využili a za vozem asi 10 vteřin zrychlovali. Neměl jsem šanci. Během třetího kola jsem dojel odpadlíka Tawfik Arifi (BEL), začali jsme spolupracovat a na začátku 5. kola jsme dojeli skupinu, kterou táhl na svých zádech bývalý Mistr světa Arkadiusz Skrzypinski (POL).

S touto malou skupinkou, s námi 5 člennou, jsme aktivně kroužili do poloviny 6. kola. Tam mi Arkadiusz naznačil útok a pokus o roztrhání skupiny. To se nám povedlo, ale stálo mě to hodně sil. Společně jsme jedno kolo spolupracovali a zvyšovali odstup od našich pronásledovatelů. Poté jsme dostali zprávu, že před námi, nevěděli jsme jak daleko, jezdí osamoceně dvojice Jorgensen (DEN) a Gabirel (GER). Během 7. kola jsme se pokusili zvýšit naše tempo a dotáhnout se na ně (teď vím, že byli příliš daleko před námi a tento krok byl úplně zbytečný). Tím jsem ztrácel stále více a více energii do dalšího pokračování závodu. Na konci sedmého kola jsem už nebyl schopen kopírovat tempo Skrzypinského a odpadl.

Opět osamoceně jsem se snažil držet tempo, které by mi zajistilo udržení současné pozice. Měl jsem zpomalit a počkat na soupeře za mnou. Bylo by to rozumnější. Takhle jsem do 9. kola nastupoval téměř naprosto vyčerpaný, na pokraji sil. Asi v polovině posledního kola mě předjeli 3 pronásledovatelé – Arifi (BEL), Freitas (BRA) a Wandachowicz (POL). Pokusil jsem se jich chytit, ale neměl jsem šanci. Cílovou pásku jsem protnul naprosto a totálně na dně. Asi 5 minut mi trvalo, než jsem se vůbec dokázal zvednout z handbiku a přesednou na vozík. 18. místo není to, za co bych byl rád. Není to špatné. Nejen přede mnou, ale i za mnou byli na výsledkové listině opravdu kvalitní závodníci. Ale nikdo nejde do závodu s tím, že bych chtěl skončit takhle. Cíle by měly být vždy vyšší, než možnosti.


Na křivce ze sporttestru je krásně vidět, jak mi během posledních dvou kol docházely síly. Křivky srdeční frekvence se drží stále vysoko, zatímco podávaný silový výkon jde rapidně dolů.

Krásná galerie je na facebookovém profilu Alberto Glisoni (musíte být přihlášeni k facebooku)

Žádné komentáře:

Okomentovat