Čtvrtek 28.7.2011
Od mého posledního příspěvku v tomto mém internetovém deníku opět uběhlo dost času a tak přináším pár nových informací. Zánět močových cest a ledvin sice značně zkomplikoval můj tréninkový režim přesně uprostřed sezóny a znemožnil mi tak zúčastnit se závodů v Hustopečích, na které jsem se opravdu těšil díky zkušenostem z loňska, ale na druhou stranu mě donutil nepoužívat pravou ruka a dát tak dlani poměrně dlouhý čas na zotavenou. Snad to tak bude k něčemu dobré.
Minulý týden ve středu, tedy 20.7, jsem dobral antibiotika. Protože jsem celý minulý týden trávil s mojí a s kamarádovou rodinou na chalupě v Jižních Čechách a protože jsem už v podstatě čtyři týdny
nebyl na kole (až na pár výjimek), vydali jsme se všichni hned ve středu odpoledne na krátký cyklistický výlet. Asi po 9ti kilometrech se to ale trochu zvrtlo. Ta radost z toho, že už zase sedím na kole a že mi to celkem jede, vedla k tomu, že jsme s kamarádem hodili děti na krk našim drahým polovičkám, odpoutali jsme se od nich a pokračovali dál sami. Z krčmy U Rytíře v Radouňce jsme pokračovali přes Studnici, Velký Ratmírov, Děbolín, Matnou, Hatín, Jemčinu, Kardašovu Řečici, Višňovou, Dírnou, Samosoly, Pluhův Žďár, opět Studnici, Drahýšku, Dolní Radouň až po Kostelní Radouň u které jsme bydleli. Nemusím asi psát, že se to trochu zvrtlo, takovou štreku jsme vůbec neměli v plánu, říkali jsme si, že se prostě jen tak trochu projedeme bez toho, abychom neustále čekali na děti. Jenže ono to bylo ze začátku skoro pořád mírně z kopečka, cesta plynula poměrně rychle a skoro bez námahy. Silnice, obzvlášť okolo Jemčiny jsou naprosto luxusní a tak nám to pod koly tak parádně ubíhalo, že jsme přestali kontrolovat kilometry. Povaha cesty se začala měnit vlastně až před Kardašovou Řečicí, tedy na zpáteční cestě. Povrch silnice zhrubl a jak se dalo očekávat, začali jsme mírně stoupat. To co nazývám mírným stoupáním se v Samosolech proměnilo v normální krpál a v podobném duchu se to neslo skoro až do konce švihu. Celkem jsme tak na jeden zátah ujeli přibližně 74km a přesto, že se naše průměrná rychlost pohybovala okolo 20km/h, tedy něco jako nedělní výlet s tetičkou, měl jsem toho skutečně plný zuby a posledních deset až patnáct kilometrů jsem vyloženě protrpěl.
Na handbike jsem znovu sedl až v sobotu, kdy jsem si dal krátkých 25km v odpočinkovém tempu a potom v neděli, kdy jsem jezdil roviny na Nymbursku opět jako relax. Každopádně je nemoc a tréninkový výpadek hodně znát. Z každého tréninku jsem se vracel hodně unavený a až teprve včera, tedy ve středu 27.7 jsem měl poprvé trochu lepší pocit, nic extra, ale už to trošku jelo.
Syndrom Karpálního tunelu se zlepšil, tak doufám, že mi ruce vydrží až do konce sezony a já se nebudu muset zařadit na startovní čáru mezi kvadrouše. Potom uvidíme co dál, určitě ale budu potřebovat nový úchop. Změnil jsem také kvůli tomu systém tréninků z původních 4 dny trénink a 1 den volna na 2 x trénink a 1 x volno, tak aby ruka nebyla tolik zatěžována. Doufám, že se dám brzy do pořádku a v Brně budu zase závodit.
Žádné komentáře:
Okomentovat