Nizozemsko

Středa 10.8.2011

    Celý minulý týden jsem si užíval cyklistického ráje. Ne nezemřel jsem a nedostal se do nebe, ale byl jsem s kamarádem a s našimi rodinami na dovolené v Nizozemsku. Než jsem tam odjel, věděl jsem, že je to země zaslíbená cyklistice, ať už kvůli její cyklistické tradici, nebo kvůli tomu, že celý stát leží v téměř dokonalé rovině, ale to co jsem očekával bylo mnohonásobně překonáno skutečností. Trochu mě tak mrzí, že jsem tam nebyl sám, ale s rodinou a nedostal se na kolo

tak často jak bych chtěl.

    Vyrazil jsem najíždět kilometry vlastně jen třikrát a délka ujetých tras se odvíjela od toho, jak daleko jsem si s mapou pod zadkem troufl v neznámém prostředí zajet. Napoprvé jsem si dal něco málo přes 70km, napodruhé cca 80km a napotřetí jsem ujel přibližně 90km. Pokaždé jsem tak vlastně jen vylepšoval a mírně obměňoval trasu, kterou jsem jel předtím.

    Bydleli jsme v městečku Bunschoten-Spakenburg, kousek od Amsterdamu a Utrechtu a já na kole vyrážel vždy do provincie Flevoland, jakéhosi uměle vytvořeného obrovského ostrova, který vznikl odvodněním bývalého mořského zálivu Zuiderzee v minulém století. Ve středu tohoto „ostrova“ se nachází převážně zemědělská výroba a tak jsou tam silnice projektovány čistě prakticky, znamená to, že tam není problém najít silnice, které vedou v podstatě rovně, není na nich žádné převýšení a jsou dlouhé několik desítek kilometrů. Například po silnici Wogelweg jsem jel téměř 20km stále rovně a to po samostatné cyklostezce s perfektním povrchem! Za téměř bezvětří a v krajině, které dominují stovky větrných elektráren a naprostá zeleň všude kolem, to byl dokonalý zážitek. Koneckonců, jednu z tras, tak jak jsem jí přibližně jel, si můžete prohlédnout zde: GPSIES

    Pro ty, kdo v Nizozemsku nikdy nebyli, bych rád shrnul některé z mých zkušeností.

    Cyklostezky jsou skoro všude. Po cyklostezkách se mohou pohybovat chodci, cyklisté a řidiči malých skútrů.

    Cyklostezky mají své vlastní dopravní značení a to od vodorovného (například „dej přednost v jízdě“ při křížení cyklostezky se silnicí nebo jinou cyklostezkou) po svislé, včetně semaforů, kde cyklista při příjezdu k semaforu stiskne tlačítko (jako u nás chodec) a čeká na zelenou.

    Pokud vede cyklostezka mimo obec, může být na jedné straně silnice, pak mívá často středovou přerušovanou čáru a je tak dvouproudá, nebo je na obou stranách silnice a pak je zpravidla bez středové čáry. V obci může být cyklostezka, stejně jako mimo obec, oboustranná, jednostraná, nebo může být součástí silnice.

    Specialitou, kterou jsem neznal, byl systém kruhových objezdů. V Bunschotenu, kde jsme bydleli, jich bylo několik. Je to vlastně normální kruhový objezd pro automobily, na jehož vnější straně je ještě jeden kruhový objezd pro cyklisty. Zde se musím přiznat k tomu, že jsem trochu kazil slušně vychované nizozemské řidiče. V obci má totiž na takovéto křižovatce automaticky přednost cyklista a já, zvyklý z Prahy, jsem měl stále tendence před křižovatkou se silnicí brzdit a dávat přednost automobilům. Řidiči ovšem zpomalovali také a nachápavě mi ukazovali ať jedu a nezastavuju. 

 

    Cyklista je si roven s řidičem automobilu, ve skutečnosti jsou si ale cyklisté rovnější, platí tam totiž takzvaná presumpce viny – při srážce kola s automobilem je automaticky vinen řidič vozu a musí prokázat, že nehodě nemohl zabránit (to nemám z vlastní zkušenosti, jak jsem koupil, tak prodávám). Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ve městě mají cyklisté téměř všude automaticky přednost při přejíždění silnice po cyklostezce. Mimo město regulují křížení cyklostezek a silnic většinou dopravní značky a semafory.

    Cyklostezky nejsou stavěny náhodně jako u nás, ale tvoří propracovaný systém dopravy. Nejenže jsou součástí měst, kde je využívá velké množství lidí, ale spojují i města a obce, které nejsou příliš vzdálené a dá se tak předpokládat, že je cyklisté budou využívat. Překvapilo mě například, že cyklostezky jsou i součástí dlouhých dálničních mostů.

    Abych nezapomněl, doufám, že se uvidíme v Brně 13.8.. Sice se mi nelíbí změna trasy, (kratší, samá zatáčka) ale snad to přežijeme ve zdraví.