Ve městě, kde sídlí nejstarší
německá universita, v Heidelbergu, se tuto neděli konal
pravděpodobně největší evropský handike závod roku 2013.
Cílovou pásku protnulo celkem 169 handbikerů a handbikerek a padl
zde světový rekord pro handbike na maratonské trati. Byl to
nádherný sportovní
zážitek, věřím, že nejen pro handbikery,
ale i pro ostatní sportovce a pro diváky.
Start závodu byl naplánován na
jedenáctou hodinu. Půl hodiny před tím jsme s Tomášem
Mošničkou, se kterým jsem se dělil o náklady na cestu a
ubytování, dorazili do prostoru startu. Ukázalo se ale, že to je
velmi pozdě. Téměř všichni už tam byli, takže jsme s Mošnou
startovali ze zadních řad. Budiž mi to ponaučením pro příští
ročník, který bude v roce 2015.
Na trať, která je v podstatě
rovinatá, jsem se hodně těšil, protože přesně takový profil
mi vyhovuje a pokud s někým spolupracuji, jsem schopen zajet
opravdu slušný čas. Navíc bylo teplo a svítilo sluníčko,
podmínky přesně pro mě.
Pět minut po jedenácté 12.
Heidelberger Rollstuhlmarathon odstartoval. Snažil jsem se co
nejrychleji dostat do čela závodního pole, protože jenom tak mám
šanci na dobrý výsledek. Po asi dvou stíhacích kilometrech jsem
dojel zhruba patnáctičlennou skupinu, ve které shodou okolností
jel i Vašek Antal, který měl to štěstí, že startoval z výrazně
lepší pozice. Další skupinku jsem viděl asi sto metrů před
sebou a věděl jsem, že ty už stáhnout nedokážu.
První, 22 kilometrů dlouhé kolo,
se jelo poměrně slušně. Nikdo se neflákal, všichni více méně
spolupracovali. Velkou část prvního kola jsem se také podílel na
vedení této „své“ skupiny, což mělo jistě podstatný vliv
na jejím tempu. V druhém kole tomu tak už bohužel nebylo. Protože
jsem se chtěl, alespoň v této skupině, dobře umístit, věděl
jsem, že když budu táhnout celý závod, spláču nakonec nad
výdělkem. Snažil jsem se tak pohybovat v čele skupiny, ale nechat
v jejím vedení střídat také ostatní. To mělo za následek
výrazné zpomalení. Moje tepová frekvence, pohybující se v
závodech obvykle kolem 170 tepů za minutu, začala klesat někam ke
150, takže se závod pro mě stal vlastně tréninkem hluboko pod
anaerobním prahem. Toho jsme využil v závěru závodu a dotáhl
svou skupinu do cíle v jejím čele.
 |
| Printscreen záznamu ze sporttestru |
Trať dlouhou 44 km jsem absolvoval
za 1 hodinu 12 minut a 16 sekund a umístil se tak na celkovém 22.
místě, ve své kategorii MH3 jsem skončil 14. Škoda toho startu,
vím, že jsem mohl zajet výrazně lepší výsledek. Výsledky si
můžete projít zde: výsledky. Tady jsou odkazy na fotogalerie: Arno Becker, Sandra Winzer, Brigitte Neuske, Ewa Kacmarczyk.
Těším se na další víkend, kdy
se koná Mistrovství ČR v časovce a městské kriterium v
Hustopečích.
Žádné komentáře:
Okomentovat