Když jsem na začátku sezony plánoval
závody, které bych chtěl letos objet, nad závodem v Schenkonu
jsem hodně váhal. Jednak je to do Švýcarska kus cesty a jednak je
ten závod nezvykle dlouhý. Většinou se jezdí závody tak
maratónské vzdálenosti, ale v Schenkonu je to o 20km delší –
61,3km. Takhle dlouhý závod jsem ještě nejel a trochu jsem se
toho obával.
Na cestu jsme vyrazili spolu s mou
ženou a Zbyňkem Švehlou jedním autem v pátek
ráno. Seminarhotel
Sempachersee v Nottwilu je opravdu výbornou volbou pro ubytování v
oblasti obou závodů. Zařízení připomínající naše Kladruby,
ovšem značně rozlehlejší a naprosto moderně zařízený.
Časovka v Knutwilu začínala v 8
hodin v sobotu ráno. Já startoval v 9:50, Zbyněk v 10:06. Trať je
delší, než když se jela před dvěma lety, tentokrát měřila
18,9km. Jedou se tři okruhy, které začínají asi 800 metrů
dlouhým stoupáním, během kterého se nastoupá asi 40 výškových
metrů. Velmi nepříjemná záležitost, obzvlášť, když už to
jedete potřetí. Zbytek trati je zvlněný s převážně klesavou
tendencí.
Časovky mi nejdou a nečekal jsem
zajímavé umístění. Nepřekvapilo mě tedy, že jsem časovku
dokončil na 15. místě s odstupem asi pět minut za vítězným
Rafalem Wilkem a s asi desetiminutovým náskokem na posledního,
šestadvacátého závodníka v mé kategorii. Ani zklamání ani
radost, prostě průměr, který jsem čekal.
 |
| Časovka Knutwil |
V lepší umístění jsem doufal v
nedělním silničním závodě v Schenkonu. Jistě, byla to dlouhá
trať a pro mě nová, jak délkou, tak tím, že jsem, že jsem ji
prostě neznal. Jenže hloupou chybou v počátku závodu jsem se o
tuto možnost připravil.
Má kategorie MH4 odstartovala jednu
minutu po kategorii MH3. Brzy po startu je dlouhá klesavá pasáž,
kde rychlost dosahuje až 60km/h. Jak se dalo čekat, vytvořil se
hned vláček, kde jsem se pohyboval až za půlkou peletonu. Když
pak jeden ze závodníků vybočil z vláčku a vydal se kupředu,
využil jsem této příležitosti a zařadil jsem se za něj. Když
jsme se ale posunuli asi o dvě nebo tři místa dopředu, on se
zařadil do mezery, která tam náhodou byla, ale to se mě již
nepodařilo. Pokračoval jsem tak asi jeden a půl kilometru vedle
peletonu a udržoval vysokou rychlost. Doufal jsem, že se vytvoří
místo, kam se vejdu. Když ale přišlo stoupání, vláček se
roztrhl a já, v té chvíli unavený z jízdy bez zákrytu, jsem
nedokázal nastupující skupinu udržet. Ti rychlí tak byli vpředu
a ti pomalí zůstali za mnou. Nechtěl jsem propadnout mezi ty,
kteří jeli za mnou a snažil jsem se proto stíhat první skupinu,
s tím, že někteří z nich pravděpodobně nevydrží vysoko
nasazené tempo. Postupně jsem tak pochytal pět dalších
odpadlíků, včetně Zbyňka, Olafa Heineho nebo Sergeho Weyricha.
Oba posledně jmenovaní mě porazili v sobotní časovce. Do konce
druhého kola jsem se pravidelně střídal ve vedení skupiny s
Olafem Heinem. Ve třetím kole jsem už spíše odpočíval a nechal
tahat také ostatní. V naší šestičlenné skupině jsem dokončil
třetí, celkově, stejně jako v sobotu, patnáctý. Odstup za
prvním Wilkem byl cca osm a půl minuty. Není to špatné umístění,
ale pro mě je spíše zklamáním, myslel jsem na lepší. Jen pro
zajímavost trocha statistiky: průměrná rychlost Rafala Wilka byla
asi 40,5km/h. Moje asi 37km/h, tedy o 3,5km/h nižší.
 |
| Silnice Schenkon |
Atmosféra závodu byla tak nádherná,
že se sem příště určitě pokusím vrátit.
Úžasný výkon předvedl Patrik
Jahoda, který ve své kategorii jednoznačně zvítězil v obou
závodech!
Fotogalerie: Knutwil Schenkon 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat