Po polském Rzeszowě pokračoval
Evropský pohár handbike závodem v Lounech. Na programu byly dva
závody. Dopolední časovka na 15,2km a odpolední kriterium na
jednu hodinu a jedno kolo. Na startovní listině bylo téměř 90
handicapovaných sportovců. Mezi nimi taková jména jako Rafal
Wilk, Joel Jeannot, Walter Ablinger nebo Bernd Jeffré.
V dopolední časovce jsem neměl velké
ambice a umístění v první desítce bych
považoval za
dostačující. Trať z Loun do Počedělic je zrádná a náročná
tím, že její první polovina je sestupná, zatímco zpátky do
Loun stoupáte. Když ještě k tomu fouká čerstvý severozápadní
vítr jako tentokrát, jedná se o opravdu těžkou trať. K
nepříjemnému větru letos přibyl i ještě nepříjemnější
déšť, do kterého jsem vjel pár minut po startu a který mě
doprovázel téměř do konce časovky.
Zajetý čas – 26:08.75, který byl
zhruba o 20 vteřin lepší než v roce 2013, stačil na deváté
místo v kategorii MH4. Ani výrazná spokojenost ani zklamání.
Potěšilo mě, že nikdo z Čechů nezajel časovku rychleji. Mrzí
mě, že Dano Kukla byl rychlejší o 8 vteřin. Doufal jsem totiž,
že porazím i kluky ze Slovenska.
Po časovce jsem se cítil dost v
pohodě a proto jsem podcenil odpočinek před odpoledním kriteriem.
Asi jsem se měl po obědě natáhnout v autě a necourat po Lounech.
Asi jsem si neměl k obědu dávat Katův šleh v bramboráku a
zapíjet ho pivem. Asi jsem si měl po první půlhodině kriteria
dát gel a asi jsem toho měl udělat jinak ještě víc. Ale to je
teď už jedno. Každopádně souhra těchto mých pochybení vedla k
tomu, že jsem kriterium jel tak, jak jsem ho jel.
Odstartovali jsme v 18:00hod. Trasa
byla oproti předchozím ročníkům změněna kvůli opravě ulice
Českých bratří a tato změna mi nevyhovovala. Jednak pro mě byla
náročnější počtem zatáček a jednak mám po devatenácti
otočkách o 180° na kruhovém objezdu jedno koleno celé fialové a
na druhé noze vypadá stejně část holeně.
Po několika prvních kolech jsme s
Joelem Weingutem (MHO) odpadli ze skupiny ve které jsme doposud
jezdili a začali tak pracovat spolu. Zvládli jsme společně
obkroužit asi 8-9 kol. Jenže zhruba 4-5 kol před koncem závodu mi
prostě došlo. Ale úplně, každé stoupání pro mě bylo velmi
náročné, stejně tak jako každé rozjíždění za zatáčkou.
Únava mě donutila zpomalit, nestačil jsem Joelovi, který skončil
v cíli o 17 vteřin přede mnou. V kriteriu jsem nakonec dokončil
na velmi slušném šestém místě i když s poměrně velkou
ztrátou na prvního Rafala Wilka. Ještě nikdy jsem nebyl po
projetí cílovou páskou tak hrozně unavený...
A nakonec ještě dvě malé poznámky na které
bych nerad zapomněl.
1) Rozhodl jsem se pro letošní sezonu věnovat
se spíše Evorpskému poháru handbike než Poháru českému. A
opravdu mě mrzí těch několik závodů ČPH, které kvůli kolizím
termínů nemohu absolvovat. Ale tato usilovná práce v závodech
EHC přináší své výsledky a já jsem teď, po závodech v
Lounech, sedmý v průběžném pořadí EHC a to pokládám za svůj
velký úspěch.
2) Časovka v Lounech se jela jako Mistrovství ČR v časovce handbike. A protože jsem ji jel nejrychleji ze všech Čechů, stal jsem Mistrem ČR v kategorii MH4.
Výsledky: Championchip.cz
Fotogalerie: EHC Louny 2014
Ehc je jiny kafe..verim v tvoje top 5..pokud zvladne auto sojet do fossana rak to mas v kapse..po sezone damw šleh c 2..
OdpovědětVymazat