Každý druhý rok se koná tento
nádherný, 44km dlouhý závod v německém Heidelbergu. Střídá
se se závodem v blízkém Lobbachu. A zatímco Lobbach je součástí
EHC, tak Heidelberg patří do Handbike-trophy. Do seriálu řekněme
městských maratonů, kam patří také Hamburg, Duisburg nebo
Berlín. A tak, jako bývá Berlínský maraton největším
závodem
série, je Heidelberg závodem nejkrásnějším a především
nejrychlejším. Tady se lámou rekordy na maratonskou distanc. Letos
tu nový Světový rekord na 42km a nějaké ty metry v ženské
kategorii stanovila Christiane Reppe fantastickým časem 1:00:26
hod.
Přes to, že se jedná o třináctý
ročník závodu, pro mě to byl ročník druhý. Poprvé jsem si
tuto trať vyzkoušel v r. 2013. A už tehdy jsem si řekl, že tento
podnik si v budoucnosti rozhodně nechci nechat ujít. Na handbike
poměry jde totiž o monstr akci, organizovanou se vší sportovní
pompou.
Do Heidelbergu jsem dorazil v sobotu
odpoledne. Vyřídil si prezentaci a odjel se přihlásit na hotel.
Doufal jsem, že bych si tam mohl odpočinout od spalujícího vedra.
35°C ve stínu je dost vysoká teplota na procházku městem den
před závodem. Hotelový pokoj bohužel o moc chladnější nebyl.
Tak jsme se s rodinou vydali přeci jen k břehům řeky Neckar, kde
byla pro účastníky závodu pořádána pasta párty a kde jsme si
mohli pod slunečníky dát po večeři něco chladného k pití nebo
zmrzlinu.
 |
| Před startem |
Závod startoval v neděli v 11 hodin
dopoledne a slunce bylo snad ještě úpornější než
předcházejícího dne. Předstartovní řazení závodníků podle
výkonnosti naštěstí probíhalo ve stínu pod mostem. Těsně před
jedenáctou hodinou posunuli více než stovku účastníků o
padesát metrů dopředu ke startovní/cílové čáře.
 |
| Start |
Startoval jsem ze čtvrté řady, což
nebyla špatná pozice. Hned od startu jsem se snažil dostat se co
nejvíce kupředu, abych neriskoval ztrátu, kterou bych už nemohl
stáhnout. Asi kilometr za startem bylo totiž zúžení trati a
pravotočivá zatáčka. Bohužel jsem právě v této zatáčce
udělal nepříjemnou chybu a abych se vyhnul obrubníku, vyjel jsem
z trati a ztratil tak minimálně dvacet míst. To bylo velmi
nepříjemné a stálo mě opravdu hodně sil tuto ztrátu během
následujících asi čtyřech až pěti kilometrů dohnat.
I poté jsem se snažil pomalu ale
vytrvale posouvat kupředu ke špičce pelotonu. Ten se totiž kvůli
vysoké rychlosti stále drolil a rozpadal a bylo náročné každou
chvíli lepit nějakou mezeru, která se vytvořila před někým,
kdo byl jedno nebo dvě místa přede mnou. V druhé polovině
prvního ze dvou kol se mi podařilo usadit se v první asi tak 15
členné skupině. Tato skupina spolu vydržela jezdit bez větších
změn do přejezdu mostu asi 10km před cílem. V ostré zatáčce
potkala některé handbikery kolize a ta skupinu totálně
rozdrobila. Rychle jsem se spolu s francouzem Ducluzeau dotáhli na
vedoucí čtyřčlennou skupinu a snažili se ustát obrovské tempo,
které tato skupina nasadila, aby si zajistila snadnější spurt v
cílové rovince. Pět kilometrů před cílem jsem ale ze skupiny
odpadli a pokračovali společně ve dvojici. Tak jsme se dostali až
500metrů před cíl, kde nás dostihla pětice pronásledovatelů a
porvala se s námi o cílovou pozici. Podle výsledkové listiny jsem
skončil na výborném 9. místě ve skvělém čase 1:03:51 hod.
Tento čas znamenal průměrnou rychlost přibližně 42km/hod!
 |
| V cíli |
Díky všem organizátorům za skvělý
i když žhavý závod!
Výsledky: ZDE
Video: youtube
Žádné komentáře:
Okomentovat