Závody ve Vrátne doline, součásti
NP Malá Fatra, jsou výjimečné. Příroda, která se tu vystavuje
ve své plné kráse, tvoří nezapomenutelnou kulisu tohoto neprávem
poněkud opomíjeného podniku. Navíc se jedná o závody
spadající pod UCI, kategorie C1, což by je mělo dělat ještě
daleko více
vyhledávanými.
vyhledávanými.
V plánu na víkend byly dva závody.
Sobotní kriterium na 36km – 4 kola á 9km a nedělní časovka na
11km. Kdo zná Vrátnou dolinu ví, že to není profil vhodný na
nedělní cyklistický výlet s rodinou. Naopak, stoupání téměř
pod dolní stanici lanovky na Velký Kriváň vám dá opravdu
zabrat. Toto stoupání jsme v sobotu absolvovali čtyřikrát.
 |
| Před startem |
Start byl společný pro kategorie MH3,
MH4 a MH5. Stejně tak bylo společné i hodnocení. Brzy po startu
se startovní pole roztrhalo na malé skupinky. V první byli
Skrzypinski (POL) a Ablinger (AUT). Ve druhé já, Slovinec Sever a Polák Lyko. Za námi jezdil osamocený Dano Kukla a za ním skupinka
ve složení Mošnička, Šelinga a Tománek. V posledním kole se mi
podařilo vytvořit si malý náskok před Severem a Lykem. S tímto
náskokem asi 10 vteřin jsem pak dojel do cíle na třetí pozici za
prvním Skrzypinskim a druhým Ablingerem.
 |
| Start kriteria |
Nedělní časovka byla náročnou
tečkou za náročným víkendem. 11 km naštěstí není příliš
dlouhá trasa, tak se to dalo zvládnout. Před závodem jsem si dal
záležet na kvalitním rozjetí, abych nenastupoval na start ztuhlý.
Na takto krátké a profilem náročné trati by to byla fatální
chyba. Minutu za mnou startoval Polák Skrzypinski. Na devátém
kilometru na vrcholu stoupání mě dojel a předjel, ale v prudkém
klesání se mi podařilo těch několik metrů, které mi nadělil
stáhnout a cílem jsem projel čestně před ním. Skončil jsem tak
opět na třetí pozici za prvním Skrzypinským a druhým
Ablingerem. Tedy stejné pořadí jako den předtím.
 |
| Vyhlášení vítězů |
 |
| Výsledky krteria a časovky |
A na konec ještě jedna důležitá
informace, tedy alespoň pro mě důležitá. Před necelými třemi
týdny jsem si nechal do předního kola vplést wattmetr PowerTap.
Nemám za sebou ještě žádné sportovní testy s tímto měřičem
výkonu, takže se s ním teprve učím jezdit. Ale jedno mohu po
Vrátné dolině tvrdit spolehlivě. Právě díky PowerTapu jsem zajel tak
slušný výsledek. Celkem rychle jsem vypozoroval, jak mé tělo
reaguje na jaký výkon, tedy velmi přibližně, ale přeci. Pod
100W je to pohoda, 150-200W už je to docela náročné a nad 200W je
to dřina a tepy mi lezou pořád nahoru. Výkon nad 200W dokážu
udržet jen v rozmezí pár minut. Ale výkon těsně pod 200W dokážu
podávat alespoň 20 minut.
A podle toho jsem si rozložil síly na
nedělní časovku. Nemám časovky rád. Vždycky se na začátku
utavím a druhou půlku zpomaluji a trpím. Ale teď to neplatilo. V
prvních kilometrech mi to přišlo jako chyba. Zdálo se mi, že
výkon 200W je málo. Jenže pak se ukázalo, že to funguje. Sice
můj výkon ke konci klesl asi na 194W, ale pořád jsem ještě
dokázal zrychlit na posledních dvou kilometrech a nezpomalil jsem.
Myslím, že investice do tohoto přístroje byla dobrou volbou.
Video: youtube
Žádné komentáře:
Okomentovat