úterý 29. března 2016

EHC Rosenau 26.3.2016

První závod mé letošní sezony. Začínat zrovna s tímto poměrně důležitým závodem není úplně rozumné, ale Rosenau se koná každý rok o Bílé sobotě. A protože Velikonoce nemají přesně stanovené datum, jezdí se tento závod jednou koncem března, jindy třeba v druhé půlce dubna. Letos je to poměrně brzy a já ještě nemám ukončený silový a
vytrvalostní úsek tréninku, takže rychlost jsem v podstatě ještě trénovat ani nezačal. Proto jsem nečekal žádné příliš kvalitní umístění. A to ani nemluvím o velmi silné konkurenci, která se letos na startu sešla.

Start byl plánován na jedenáctou hodinu. Obvykle bývá v Rosenau chladno, deštivo, může i sněžit, obzvlášť takhle v březnu. Proto jsem vždy záviděl kategoriím, které startovaly až odpoledne, kdy už se vzduch většinou trochu prohřeje. Letos to ale vyšlo skvěle. Už od rána svítilo slunce a teplota stoupala k nečekaným výšinám.

Řazení na startu nebylo pro mě příliš šťastné. Pořadatelé volali do prvních řad ty, kteří se účastnili prvního záodu EHC v Abu Dhabi. Takže přede mnou na startu stáli i tací, kteří by měli normálně být vzadu. Já startoval ze čtvrté řady a kdo zná Rosenau ví, že kvůli kulaťáku 200m za startem je opravdu dobré startovat zpředu. Naštěstí se peloton rozjížděl celkem pomalu a mě se tak podařilo dotáhnout se na slušnou pozici.

Pak mě ale zaskočilo hned několik smolných událostí. Nejdříve mě zpomalil závodník, který opouštěl trať kvůli poškozenému zadnímu kolu. Chvíli potom jsem zůstal zapikolovaný za dvojicí kluků, kteří zahákli svá kola a museli zastavit a rozpojit je. A nakonec jsem musel zpomalit, kvůli nehodě na dalším kruhovém objezdu. Při každém tomto incidentu jsem se propadl o kousek dozadu a protože se odehrály celkem brzy po sobě, ocitl jsem se najednou v zadní části pelotonu. A v tom okamžiku za to špička vzala, peloton se rozpadl a já měl co dělat, abych docvakl alespoň skupinu, která jela jako třetí. S touto skupinou jsme pak odkroužili zbytek závodu. V posledním kole nás dojel ještě jeden handbiker z týmu AdViva. Spolupráce celé skupiny byla naprosto skvělá, a všichni se střídali ve vedení.

Asi 500 metrů před cílem jsem nastoupil, protože jsem předpokládal, že to je zhruba vzdálenost na kterou dokážu spurtovat. Poodjel jsem celé své skupině. Wolfgang Almer byl bohužel lepší a těsně před cílem mě dal. Ostatní na to naštěstí zareagovat nedokázali. Na mě tak zbyla 11. pozice a první desítka mi unikla jen o příslovečný chlup. Kvůli kolizím na trati ale nelze z výsledného pořadí dělat žádné relevantní závěry. Hodně záleželo na štěstí. Přede mnou tak skončili někteří, které bych měl porazit a za mnou pár těch, kteří by si zase měli podat mě.

Super závod a slušný výsledek. Těším se na můj další start, tentokrát v Pardubicích 16. dubna.

Výsledky: Handbikesport.de
Video z mého pohledu: Youtube


Žádné komentáře:

Okomentovat