První závod mé letošní sezony.
Začínat zrovna s tímto poměrně důležitým závodem není úplně
rozumné, ale Rosenau se koná každý rok o Bílé sobotě. A
protože Velikonoce nemají přesně stanovené datum, jezdí se
tento závod jednou koncem března, jindy třeba v druhé půlce
dubna. Letos je to poměrně brzy a já ještě nemám ukončený
silový a
vytrvalostní úsek tréninku, takže rychlost jsem v
podstatě ještě trénovat ani nezačal. Proto jsem nečekal žádné
příliš kvalitní umístění. A to ani nemluvím o velmi silné
konkurenci, která se letos na startu sešla.
Start byl plánován na jedenáctou
hodinu. Obvykle bývá v Rosenau chladno, deštivo, může i sněžit,
obzvlášť takhle v březnu. Proto jsem vždy záviděl kategoriím,
které startovaly až odpoledne, kdy už se vzduch většinou trochu
prohřeje. Letos to ale vyšlo skvěle. Už od rána svítilo slunce
a teplota stoupala k nečekaným výšinám.
Řazení na startu nebylo pro mě
příliš šťastné. Pořadatelé volali do prvních řad ty, kteří
se účastnili prvního záodu EHC v Abu Dhabi. Takže přede mnou na
startu stáli i tací, kteří by měli normálně být vzadu. Já
startoval ze čtvrté řady a kdo zná Rosenau ví, že kvůli
kulaťáku 200m za startem je opravdu dobré startovat zpředu.
Naštěstí se peloton rozjížděl celkem pomalu a mě se tak
podařilo dotáhnout se na slušnou pozici.
Pak mě ale zaskočilo hned několik
smolných událostí. Nejdříve mě zpomalil závodník, který
opouštěl trať kvůli poškozenému zadnímu kolu. Chvíli potom
jsem zůstal zapikolovaný za dvojicí kluků, kteří zahákli svá
kola a museli zastavit a rozpojit je. A nakonec jsem musel zpomalit,
kvůli nehodě na dalším kruhovém objezdu. Při každém tomto
incidentu jsem se propadl o kousek dozadu a protože se odehrály
celkem brzy po sobě, ocitl jsem se najednou v zadní části
pelotonu. A v tom okamžiku za to špička vzala, peloton se rozpadl
a já měl co dělat, abych docvakl alespoň skupinu, která jela
jako třetí. S touto skupinou jsme pak odkroužili zbytek závodu. V
posledním kole nás dojel ještě jeden handbiker z týmu AdViva.
Spolupráce celé skupiny byla naprosto skvělá, a všichni se
střídali ve vedení.
Asi 500 metrů před cílem jsem
nastoupil, protože jsem předpokládal, že to je zhruba vzdálenost
na kterou dokážu spurtovat. Poodjel jsem celé své skupině.
Wolfgang Almer byl bohužel lepší a těsně před cílem mě dal.
Ostatní na to naštěstí zareagovat nedokázali. Na mě tak zbyla
11. pozice a první desítka mi unikla jen o příslovečný chlup.
Kvůli kolizím na trati ale nelze z výsledného pořadí dělat
žádné relevantní závěry. Hodně záleželo na štěstí. Přede
mnou tak skončili někteří, které bych měl porazit a za mnou pár
těch, kteří by si zase měli podat mě.
Super závod a slušný výsledek.
Těším se na můj další start, tentokrát v Pardubicích 16.
dubna.
Výsledky: Handbikesport.de
Video z mého pohledu: Youtube
Žádné komentáře:
Okomentovat