úterý 19. dubna 2011

Potulkou do Českého Brodu a zpět

Pondělí 18.4
Je večer a já jsem unavený, ale rozhodl jsem se ještě zapsat do deníku dnešní projížďku na handbiku.
    Měl jsem dneska toulavou náladu. Tak jsem si našel v mapě cestu, kterou bych se chtěl dneska vydat a odpoledne jsem vyrazil z Petrovic směr Český Brod. Svítilo sluníčko, teplota okolo šestnácti, sedmnácti stupňů a foukal východní vítr. To mi vyhovovalo, protože jsem měl jet první půlku cesty, kdy mám ještě sílu, proti větru a vracet jsem se měl unavený hezky po větru. Jel jsem v klídku a pohodě, nikam nespěchal, protože když se toulám, tak se kochám a nehoním se za intervaly nebo
časem.
    Někde mezi Křenicemi a Březí mě dojel kluk na silničce (to není nic divného, do kopce a proti větru) s tím, že se mě už nějakou dobu pokouší dojet a že prý mu to dalo docela zabrat (vždycky, když mi tohle někdo řekne, tam mi způsobí mírné zvýšení ega:)). Vzhledem k tomu, že bydlí v Brodu, kam se právě vracel z práce, měli jsme kus cesty společný a tak jsme za jízdy trochu pokecali. Bylo to docela komické a nestává se mi to často, ale prý byl před nějakou dobou na Malevil cupu a zrovna tam měli stánek Černí koně, tak si tam jízdu na handbiku vyzkoušel – prý toho měl po pár stech metrech plný brejle. Takže jsme chvíli rozebírali ježdění a potom cestu do Brodu. Radil mi delší trasu, než jakou jel on, prý kvůli kvalitě sinice po které pojede, protože jí prý na několika úsecích doslova chybí asfaltový povrch. Docela se trefil do mého plánu protože přesně to co mi radil jsem měl v úmyslu – vyjet na kopec do Strašína, pokračovat do Babic, tam to vzít doprava na Mukařov a v Mukařově doleva po 113 do Brodu. Tuhle silnici ještě neznám, ale doufal jsem, že jako hlavní bude ve slušném stavu. Víceméně jsem se nemýlil, až na pár úseků, převážně v obcích, byla 113ka super. Mám vždycky neuvěřitelnou radost, když najdu slušnou silnici.
    Do Č. Brodu se jelo dobře, provoz nebyl na všední den vůbec špatný a taky to bylo většinou z kopce. Všechno se ale změnilo potom, co jsem přejel silnici č.12 na Kolín. V tu chvíli se kvalita silnice razantně zhoršila. Vypadalo to, že tam nedávno silnici opravovali, protože díry, kterými se to tam ještě nedávno jen hemžilo, byly zalité asfaltem. Nevím, nejsem odborník na opravy silnic a možná se pletu, ale milí Broďané – takhle se silnice neopravují! To, že někdo nalije do díry kbelík asfaltu je to nejubožejší záplatování a s kvalitní prací nemá nic společného, už jen proto, že tam místo díry vznikne boule. Na druhou stranu je přece jen o kousek lepší jízda po boulovaté než po děravé silnici. Projel jsem tedy Brodem (celá Palackého ulice je utrpení) a zamířil na Štolmíř a dál až na Mochov, kde jsem to chtěl otočit směr Praha a pokračovat po 611. A to jsem neměl dělat! Na mapě to vypadalo jako fajn nápad, hlavní silnice souběžná s dálnicí na Hradec – ta bude více méně opuštěná a díky tomu v dobrém stavu. Jak jsem se mýlil. Z Č. Brodu až k 611 to celkem šlo, silnice žádný zázrak, ale taky žádná tragédie. Jenže, 611 rozhodně není „Cyklisté vítáni“. Když pominu, že je to dlouhý rovný úsek a auta to tam smaží fakt rychle, tak musím říct, že krajnice a nejen krajnice, tam jsou SAMÁ sakra DÍRA! Už dlouho jsem nejel s takhle staženým zadkem. To si potom můžete buď zprznit kolo, nebo se tam mezi těmi dírami motat a riskovat že vás zezadu nějaké auto zrychlí na rychlost, kterou jste si na kole rozhodně vyzkoušet nechtěli. Hleděl jsem tedy z téhle silnice vypadnout tak rychle, jak jen to bude možné.
    Můj problém při těchhle „objevitelských“ cestách je ten, že nevozím mapu. Ne, že by to nešlo, ale když jsem jí kdysi vozíval, tak jsem každou chvíli zastavoval, čučel do ní a neužíval si jízdu jako takovou. Teď to dělám většinou tak, že cestu si nejdříve přibližně naplánuji doma, uložím do vlastní hlavy a jedu po paměti. Ne vždycky dojedu tam, kam jsem chtěl, ale to nevadí, naopak to má v sobě kousíček dobrodružství. Třeba už jen proto, že z handbiku namůžete jen tak vstát a tlačit ho, když třeba píchnete kolo, nebo se jednoduše otočit, když dojedete na konec úzké slepé ulice.
    Abych ale neodbíhal. Neměl jsem mapu a tak jsem netušil na které nejbližší odbočce můžu z té mizerné 611ky zmizet. Pamatoval jsem si jen, že když sjedu na Jirny, kudy jinak jezdím celkem často, tak trefím přes Šestajovice a Klánovice domů. Na odbočku na Jirny to bylo přibližně 6km, 6km s vědomím, že tohle už NIKDY!
    Další cestu dobře znám, protože jí jezdím přibližně dvakrát až třikrát týdně. Z Klánovic, kde jsem se stavil na kafčo v restauraci Olymp (velká zahrádka se spoustou stojanů na kola a několika cyklisty, espresso dobré), na Újezd nad lesy, Koloděje, Hájek, Uhřiněves a domů.

Restaurace Olymp - Klánovice


Shrnutí cesty:
Trasa:

Pocity:
Mám toho dost, bolí mě ruce, obzvlášť levý loket - můj stálý problém. Zítra mám rozhodně volný den, na kolo sednu zase až ve středu a to maximálně 40km. Až na tu 611 jsem si to užil.

Silnice:
z Prahy až do Českého Brodu - většinou dobrá až velmi dobrá
v samotném Brodu - bída
z Brodu až do Mochova – celkem dobré
611ku rozhodně vynechat
z 611ky přes Jirny do Šestajovic – dobré
v Šestajovicích je několik desítek až stovek metrů opravdu velmi ošklivých – samá díra
z Klánovic až do Petrovic – dobré až velmi dobré

Statistika – cyklopočítadlo:
75,8 km
3hod 9min
24 km/h


P.S. Nemívám často toulavou náladu, protože se mi většinou stane, že skončím v nějaké ulici, která vypadá jako tankodrom a já pak namísto radosti z jízdy prožívám strach o kolo, které je stavěné jako silnička a nemá takové silnice rádo a strach z aut, kterým můžu vlítnout pod kola, když se vyhýbám dírám. Kdo jezdí v této části Středočeského kraje, tak ví, že narazit tady na silnici v dezolátním stavu není vůbec nic výjimečného. Spíše naopak.

Žádné komentáře:

Okomentovat