Čtvrtek 5.5.2011
Trénuju, trénuju, trénuju, jen nevím jestli dost.
Pondělí 40km, posledních deset v dešti
Úterý celý den deštivo = údržba kola
Středa 40km – těžké převody = namožené ruce
Čtvrtek (tedy dnes) 60km.
Původně jsem měl dnes v plánu klidné, relaxační tempo, protože mě bolely ruce ze včerejška. Nikam jsem to nehnal, jenže na mostě u Doubku mě překvapil čas 57min a 30 vteřin, takhle rychle jsem tam ještě nebyl. Pravda, měl jsem dnes vítr v zádech, ale rozhodně to nebyl žádný vichr, spíš vánek. Trošku jsem přidal, protože mě vždycky žene dopředu touha být doma rychleji než kdy jindy, nemůžu
si pomoct. A když už jsem se k domovu skutečně blížil, když jsem už už odbočoval do Hájku, zjistil jsem, že jedu na prázdném zadním kole. Ne že by to byl problém, spíše drobná nepříjemnost, v kapse s nářadím s sebou vozím náhradní duši i montpáky a vůbec spoustu potřebných věcí. Jen pro jednu věc jsem ještě na kole nenašel místo, pro pumpičku. Tu s sebou přece vozí každý druhý cyklista, někdo mi jí určitě půjčí, ne?
U Hájku mi nepřišlo dobré zastavovat, protože okolo silnice nebylo místo na výměnu duše. Zato o kousek dál je místo o kterém vím, že je tam placu dost a že se to tam cyklisty jen hemží, vždycky je tam spousta lidí na kole. Ano, v Netlukách u Uhřiněvsi, tam co jsou ohrady s koňmi, tam co se křižují cyklostezky, tam je vždycky dost lidí s pumpičkou, určitě. Dojel jsem tedy na prázdném plášti zbývající necelé dva kilometry k ohradám s koňmi a jen jsem zastavil a slezl z kola abych mohl vyměnit duši, vyjeli proti mně čtyři lidé na kole, všichni v dresech a s batůžky, přesně takoví co na nich na první pohled poznám, že mají kompletní výbavu. Nechtěl jsem je ale zdržovat a nutit je čekat až vyměním duši. O pumpu si řeknu těm co okolo pojedou za chvíli, až budu mít vyměněno. Sundat plášť, vyměnit duši a nasadit plášť na ráfek mi trvalo bratru pět minut. A hned jak jsem skončil, vidím přijíždět od silnice holku na kole.
Ahój, volám, nemáš pumpičku?
Vůbec.
No co nevadí, za chvíli jí někdo mít bude.
Nebudu to zdržovat, po čtvrt hodině čekání se neobjevil ne jen nikdo s pumpičkou, ale dokonce vůbec nikdo na kole. Po dalších pěti minutách, kdy už se do mě začala dávat zima, taky aby ne, seděl jsem na zemi a byl propocený skrz na skrz, jsem potupně vyndal telefon a zavolala mojí drahé, úžasné ženě, aby vzala pumpičku z garáže a přivezla mi jí autem. Kolo jsem nafoukl a domů dojel v pořádku.
Pro novou duši si sjedu zítra ke Kernovi, kam obvykle jezdím, pokud potřebuju něco na kolo. Majitel se v kolech vyzná a s většinou věcí dokáže poradit. Jen mám takový pocit, že nemá rád lidi, především zákazníky. Když ho ale trochu poznáte, zjistíte, že je to fajn chlap, co rozumí svojí práci.
Zítra mě čeká zase 40km a v sobotu 60ka. Snad už bude teplo, protože ježdění v zimě a v dešti nemám rád.
Mimochodem, viděl jsem dnes krátkou reportáž z Pardubického vinařského půlmaratonu v Paralympijském magazínu a mám k tomu takovou malou připomínku: „Jeníku, Jeníku, ty tvoje bulíky! Už je mám zase na nose. Jí ti dám 80procent ;-)“
V sobotu se mi snad povede dát sem odkaz na reportáž z Počerad.
Žádné komentáře:
Okomentovat