Společný trénink

Čtvrtek 26.5.2011

    Nějak to tady zanedbávám. Zjistil jsem, že už skoro dva týdny jsem nepřidal žádný příspěvek. Takže je načase zase něco napsat.

    Poměrně dost času věnuji tréninku, začal jsem preferovat trasu č.3 do Českého brodu a nejméně 3x týdně ji jezdím. Snažím se střídat tempo i frekvenci šlapání a můžu tak říci, že se intenzita tréninku pohybuje od relaxační až po hodně náročnou. Mám pocit, že moje snažení přináší výsledky. To se ale s jistotou dozvím až na dalších závodech, snad se nezklamu. První větší závody, které mi přinesou

možnost srovnání se budou konat 18.6 v Lounech a předpokládám, že se tam kromě českých závodníků, sjede i velká část evropské špičky, neboť se jedná o závod EHC. Konkurence bude obrovská, o tom není sporu a jestli je můj tréninkový systém dobrý se dozvím právě tam.

    Sice jsem na svém blogu již skoro dva týdny nepublikoval žádný příspěvek, takže se může zdát, že se neděje nic co by stálo za záznam, ale tak to není, naopak. Pár věcí za zmínku stojí.

Například společný trénink s Vaškem Antalem byl pro mě neuvěřitelně přínosnou zkušeností. Strávil jsem u Vaška dva dny, minulý pátek a sobotu, a po oba dva dny jsem spolu jezdili v okolí Děčína. Při pohledu na terénní mapu, před tím než jsem k Vaškovi jel, jsem se domníval, že mě čekají muka nekonečných kopců, příkrých tak, že se na ně snad ani vyjet nedá a budu se tak podobat Sisyfovi s jeho kamennou koulí. Naštěstí jsem se mýlil. Po oba dva dny jsme jezdili po silnici mezi Děčínem a německým městečkem Bad Schandau. Je to silnice, která v podstatě kopíruje tok řeky Labe a to nejen v horizontální ale i ve vertikální rovině. Jezdili jsme oba dva dny jen kratší tratě, protože Vaškovi nebylo úplně dobře a šetřil se. Já jsem zvyklý trénovat spíše ve zvlněné krajině a tak pro mě byla tahle rovina něčím naprosto nezvyklým. Nejúžasnější zkušeností pro mě ale byl společný trénink ve dvou. To, jak jsme se při jízdě střídali v táhnutí, zatímco druhý odpočíval v háku a střídavě a náhodně jsme nastupovali, zatímco druhý se snažil nástup zachytit a udržet se, to bylo něco naprosto dokonalého. Naučilo mě to sledovat soupeře a odhadnout dobu jeho nástupu a zároveň jsem se naučil nastoupit rychleji a udržet vysokou rychlost déle než dosud. Trénink v rovinatém terénu bych měl pravděpodobně absolvovat častěji, rozhodně má něco do sebe, jenže kde tady, na jihovýchodě Prahy sehnat silnici bez převýšení a dlouhou alespoň 10-15km, abych nejezdil na 500metrové rovince pořád dokola jako debil? Nevím. Každopádně společná akce měla oboustranný úspěch a tak jsme se dohodli na opakování a to jak u Vaška v Děčíně tak i u mě v Praze.

    Pokud se nic nezmění, měl bych se tuto neděli zúčastnit závodů pořádaných sportovní skupinou DA-BA v Drevnikách spolu s Radkem Fabiánem a Tomášem Mošničkou. Jedná se o společný závod se zdravými cyklisty a to myslím o závod, vzhledem k poměrně vysokému převýšení, poměrně náročný. Příští víkend nás čeká, pravděpodobně ve stejném složení, závod Pečecká 100, pravděpodobně na trati 68km a mám takový pocit, že to taky bude pěkná dřina. Nudit se tedy nebudu a o všech závodech, kterých se zúčastním dám samozřejmě vědět.