Sobota 30.4.2011
Dnes jsem se zúčastnil 2. závodu ČPH z Počerad do Loun. Závod není dlouhý ani náročný výškovým profilem, přesto dokáže peloton roztrhat celkem bez problémů. Start je u elektrárny v Počeradech a cíl v parku T.G. Masaryka v Lounech.
Hned na začátku se musím přiznat k tomu, že se svým výsledkem spokojen nejsem. Měl jsem v plánu udržet se nejlepších českých závodníků a před cílem se pokusit probojovat na přední pozice ve skupině. To, že nedokážu uviset celou trať za Vico Merkleinem bylo jasné, tam jsem si naděje ani iluze nedělal, ale klukům z Čech a ze Slovenska jsem stačit chtěl. Vico Merklein se prvních pár set metrů po startu vezl s ostatními a potom se prostě sebral, odjel a všechny další handbikery nechal jednoduše daleko
za sebou. O jeho neskutečné formě koneckonců svědčí jeho výsledek. Sám, po úniku, který trval v podstatě celý závod, s přehledem vyhrál a na druhého v pořadí najel dvě a půl minuty. Že je jízda o samotě fyzicky daleko náročnější než jízda ve skupině není třeba zdůrazňovat. Tady je jasně vidět, jaký rozdíl je mezi českou a světovou špičkou.
Já jsem se držel ve třetí skupině, která se vytvořila poměrně brzy po startu a přesto, že se skupina chvílemi trhala na dvě části, byly to vždy rozestupy v řádu maximálně desítek metrů. Většina členů naší skupiny poměrně dobře spolupracovala a střídala se v táhnutí vláčku. Z těch aktivnějších tahounů můžu myslím jmenovat Petra Šelingu, Standu Bízu, Tomáše Mošničku i Dana Kukľu. V táto sestavě jsme ještě s Vaškem Antalem a Holanďanem Strijkerem Freekem projeli téměř celou trať a trhat jsme se začali až zhruba 1km před cílem, kdy si každý snažil urvat tu nejlepší pozici. Na tento boj doplatil Peťa Šelinga, který v zatáčce ze Žižkovy ulice do ulice Petra Obrovce vzal pravým zadním kolem obrubník, což ho stálo ztrátu minimálně desítek sekund. Nevím jestli to byla jeho chyba nebo jestli mu někdo pomohl, to jsem si v té rychlosti nestačil všimnout. Na tuto nehodu doplatil i Tomáš Mošnička, který byl za Petrem. Já jsem v tom okamžiku byl těsně za Petrem z vnější strany, mé přední kolo bylo na úrovni Petrova zadního levého kola a můžu bez přehánění říci, že náraz do obrubníku vypadal ošklivě a já si myslel, že Petr do cíle nedojede.
Co mě mrzí je, že jsem se nedokázal udržet ve druhé skupině, ve které byli dva Češi a sice Zbyněk Švehla a Michal Šiška. Snad příště, pokud se více opřu do tréninku a při závodu se pokusím nezaostat za někým, kdo by mě brzdil, dokážu držet krok s těmi nejlepšími od nás. Uvidíme, rozhodně se o to budu snažit.
Brzy po skončení závodu jsem odjel, protože moje sebevědomí bylo na bídné úrovni a já neměl chuť se s nikým družit. Náladu jsem si zlepšil až večer, kdy jsme s kamarády a známými opekli nějaké ty buřty a upálili nějaké ty čarodějnice.
Kompletní výsledky najdete zde: výsledky
Žádné komentáře:
Okomentovat